Zlomek B.1

(Zde počíná tajná rozprava Thovta neboli Herma Trismegista s jeho synem Tatem o nejskrytějších pravdách – totiž jak bohové dosahují nesmrtelnosti.)

I.

Otče Džehuti, poté, co jsi mi vysvětlil fungování světa, pověz mi, jak dosáhnout dokonalé moudrosti!

Můj synu, povím ti vše, tak jak mi to bylo pověděno bohy a jak je tradicí po věky předáváno. Tato zem není pravá zem a tvé tělo není tvé pravé já, neboť podléhají zkáze. Z prachu se tělo rodí a po ukončení vtělení duše se v prach rozpadá. Tvá duše pochází z hvězd a zde je uvězněna a držena pod vládou Seta, pána očistce. Anup stráží tento svět a jeho podsvětí, aby duše z něj neutekly, taková je povaha tohoto světa, jak již víš.

 

Ano, Džehuti dvakrát veliký! Pověz, jak mohu duši osvobodit!

Synu, musíš překonat nástrahy Seta, kterými on člověka spoutal jako provazy a řetězy. Těmi provazy je smyslnost a řetězy žádostivost. On rozsekal tělo Zářivého na dvanáct dílů a uvrhl je do močálu, kde je sežraly ryby. Ty díly, to je tělo Osirise, který byl zabit. Ty ryby, to jsou stíny lidí.

 

Co jsou to stíny lidí, Otče?

To jsou duše lidí, kteří propadli tělu, a jejich záře pohasla. Nyní bloudí v Hádu neznajíce cestu. Jsou mrtví, tak jako všechno, co dělají. Co číní, nemá smyslu, a udržuje je v podsvětí, jsou v moci Seta. Ptal ses mě však na moudrost a já ti odpovím. Věz, že moudrý je ten, kdo prohlédne iluzi světa a navrátí se do božského, k věčnému bohu tím, že se sám stane bohem. To je také skutečný cíl našeho náboženství a obřadů, známý však jen zasvěcencům. Nenech se zmást tím, že máme mnoho bohů, ve skutečnosti je jediný Bůh, má jen mnoho podob.

 

Pověz, Veliký, jaký je ten, kdo vše řídí?

Ten, kdo vše stvořil, je ten, kdo určuje osud věcí a pohybuje jimi směrem k naplnění božského záměru. Je to neobyčejně silný duch a jeho podstata je věčné bytí. Nemá sobě podobného, ani nikým nebyl stvořen, nýbrž existuje od věčnosti.

Je to Re a to je nejvyšší světlo. Pohleď, ty, milující pravdu, jak se jeho podoba vynořuje ze všech věcí a z každého člověka! Říká se, že člověk a slunce jsou jeho podobě nejbližší. Slunce jelikož je to dokonalý zářivý kotouč, člověk jakožto podoba, kterou si stvořitel pro sebe zvolil v pomíjivém světě a učinil ji jako svoji. Nikdo jiný si, můj synu, nezaslouží více chvály a úcty než tento svrchovaný stvořitel.

[…] Navrátíš se tím, že se rozpomeneš. Chlapče, pěstuj moudrost, aby tě dovedla k rozpomenutí na tvůj božský původ. Ty skutečně pocházíš z hvězd!

 

Džehuti Dvojnásobný, ostražitě tě poslouchám, ale nejsem si jistý, zda rozumím tvým slovům.

Já vím, milovaný, toto je totiž největší mystérium a pochopíš jej, až přijde čas. Dovol mi, abych ti ještě jednou pověděl příběh o Osiridovi, trochu však jinak, neboť obecnému lidu se vypráví v hádankách, aby skutečný význam zůstal skryt, a porozuměl jen člověk připravený. Osiris totiž je člověk, který vstoupil z nebeských výšin do hmotného těla, totiž do dřevěné rakve, jíž Set uzavřel mnoha hřeby. Rakev odplula vodami a dosáhla pevniny, kde ukotvila. Ta pevnina je naše země, Egypt, a v ní je Osiris uvězněný, poté co byl rozřezán a spolknut.

Od té doby se Isis snaží ty části spojit a vzkřísit svého otce k životu, a to je náplň našich obřadů. Milý Tate, ty části jsou ukryty v lidech. Proto je to rozpomínání, jež vede k uvědomění. Uvědomění vede ke vzkříšení. Vzkříšením se znovurodí bůh. Bůh sebestvořitel sám sebe uvádí v zapomnění, aby se znovustvořil, Tate.

 

Otče, děkuji ti! Rozumím tomu a myslím, že vnímám cosi jako světlo v mé mysli. Co je to?

Výborně, synu! Při Reovi a jeho moci, děláš velké pokroky, věru. To, co vnímáš jako světlo ve tvé mysli, je Horovo oko, jež se rozsvítilo poté, co jsi poznal sám sebe a rozpomenul se na své božské dědictví Osirise. To světlo tě jako Sokol dovede spolu s moudrostí, jíž ti předávám, až k trůnu onoho boha a věř, že budeš moci předstoupit před něj s mnoha květy a oběťmi a daruješ mu život.

 

Co to znamená?

To znamená vzkříšení a věčný život […]

[…] ve hvězdách je sídlo bohů a tam poputuje tvá duše, když dosáhne nesmrtelnosti. Ti však, kdo věří, že jsou tělem, zůstanou s tělem v den smrti, Tate.

 

Přemoudrý, to je děsivé.

Tak jest. Duše takových propadá smrti a řadí se mezi stíny neznaje místa východu. Je uvězněna v koloběhu převtělování a věčného zapomínání.

 

III.

Otče, opravdu jsou lidé pěstováni?

Ba ano, totiž jejich duše. Neslyšel jsi nikdy o tom že se svět skládá ze čtyř prvků? Do země jsou vsazována semena. Vodou jsou zalévána, aby měla výživu a sílu k růstu. Vzduch poskytuje rostlince prostor k růstu, aby mohla volně dýchat a rozvíjet se. Oheň jako slunce dodává rostlince sílu a usměrňuje její vývin.

Všechny prvky jsou důležité. Egypt je velkým polem! A bohové jsou jeho zahradníci, Tate.

 

Sklízejí úrodu neustále nebo jednou za čas?

Úroda se rodí neustále, ale sklizena je vždy v čase žní. Po něm přijde záplava, jak víš, a je zaseto znova. Úroda se pak třídí a každému bohu připadá jemu určená obětina […]

Tak se střídají dny a noci, kdy bůh podstupuje smrt a vstupuje do pomíjivého stvoření, aby se pak opět stvořil a obnovil svou vládu a vyšel jako nové slunce.

Proto je zobrazován jako skarabeus […]

 

Kdy se tak stane, božský Džehuti?

Až se dvanáct částí boha spojí. Pak, až bude vycházet Re na východě, ti, kdo přebývají ve svatém Amenti, budou s bohem v den jeho velké slavnosti, a to je druhé vzkříšení. Můj synu, předal jsem ti velkou moudrost, opatruj ji a drž ji v tajnosti.

 

Ano, Dvakrát veliký.
Přepis části rukopisu s hermetickým učením na egyptském papyru vynesený neznámým člověkem z Vatikánské knihovny, starý cca 2000 let, uveřejněný na adrese http://www.thovtherenow.com/vatican/index1.htm překlad anonym.

Nalezeno při výkopových pracích v Tell el-Farainu. Odevzdáno knihovně.
Převzato z www.cez-okno.net.